Péče o území

Vývoj lokality a péče o ni

Do přelomu 19. a 20. století byl Božkovský ostrov asi o polovinu menší, než dnes. Ležel mezi silničním mostem, řekou Úslavou a tehdejším náhonem, umělým kanálem, který přiváděl vodu z řeky k místnímu mlýnu. Náhon do konce 19. století začínal nad původním jezem v blízkosti dnešní lávky přes Úslavu a procházel přibližně v místech, kudy dnes vede nově vybudovaný vodní tok – propojka napříč ostrovem mezi náhonem a řekou. Pod skalnatou strání se stáčel a vedl pod svahem stejně, jako dnes.

Trasa zrušeného a zasypaného náhonu je dosud patrná na leteckých snímcích, kde ji vyznačuje řada stromů, rostoucích původně na jeho břehu. 

Na konci 19. století dostal tehdejší mlynář povolení postavit nový jez výše proti proudu řeky a vybudovat novou část náhonu tak, že kanál v celé své délce povede rovně u paty skalnatého srázu. Do 20. let 20. stol. byl jez dřevěný.

Do této doby se na ostrově nacházely zemědělské pozemky – pastviny a louky s jednotlivými stromy a dokonce malé pole. V období první republiky bylo v části ostrova blíže obci vybudováno cvičiště Sokola a Dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ) a postavena budova tělocvičny a restaurace. Ta sloužila vedle sportu také k pořádání kulturních akcí. 

Koryto řeky Úslavy zde má relativně přirozený charakter, bylo však v minulosti opakovaně regulováno a navyšovány břehy. I přesto v minulosti docházelo k zaplavování ostrova zejména při jarních povodních a z tohoto důvodu zde bylo upuštěno od stavby většího sportovního areálu. V 50. letech zde začalo budování fotbalového hřiště s atletickou dráhou, stavba však byla přerušena a přesunuta na Lopatárnu. Fotbalové hřiště nakonec bylo dostavěno v nedávné době na stejném místě, v současnosti je víc než velkou vodou ohrožováno rozhrabáváním prasaty divokými (Sus scrofa) a proto je oploceno.

V posledním desetiletí je ostrov postupně upravován jako volnočasová – sportovní a rekreační – plocha, poslední velkou úpravou, kromě rekonstrukce a doplnění staveb v západní části ostrova, bylo vybudování nového vodního toku s herními prvky. Ten propojuje náhon a řeku Úslavu a má zároveň fungovat i jako součást protipovodňových opatření.

Přední část ostrova blíže k městu, v okolí tělocvičny a hlavních sportovišť, je parkově upravena – nachází se zde více stromů vysazených v pravidelných útvarech (zejm. linie alejí podél cest, stromořadí podél plotů), ve výsadbách zde rostou i jehličnany, pod stromy v plochách jsou udržované pobytové trávníky. Zadní část parku pak má více přírodní charakter místy se zapojenými porosty stromů, pod kterými je ponecháno keřové patro. Nejen v záměrně vytvořeném broukovišti zde občas lze najít odumřelé dřevo (pařezy, větvě ležící na zemi), které poskytuje vhodné prostředí řadě druhů organismů (od hub přes saproxylofágní hmyz po drobné obratlovce, kterým např. pařezy či hromady větví mohou sloužit jako úkryty).

Mrtvé dřevo, saproxylofágové a další na něj vázané organismy:

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2008/cislo-7/proc-je-mrtve-drevo-tak-dulezite.html

https://www.praha-priroda.cz/ovocne-sady-a-aleje/mrtve-drevo-v-sadech-a-lesich/

Trávníky na většině ploch jsou udržovány jako pobytové, jsou často sečeny (víc než 3x ročně), nízko u země a celoplošně. Seče se nejvíce samohybnými rotačními sekačkami (traktůrky). Ty nejsou náročné na obsluhu, sečou rychle a zároveň sbírají posečenou hmotu. Menší plochy a hůře dostupná místa se obvykle sečou i křovinořezy. Na některých trávnících v zadní části ostrova, především v užších pásech podél cest, bývá čas od času v některých částech roku ponechán travní porost vyšší a bývá sečen méně často. Způsob péče o většinu území je přizpůsoben hlavnímu účelu areálu – pobytu návštěvníků. Velké plochy nakrátko posečených trávníků působí esteticky a lákají k chůzi i posezení. Tento způsob péče ovlivňuje druhové složení travních porostů, dominují trávy a doplňuje je pouze několik dalších druhů dvouděložných rostlin, které snáší časté sečení. Pro hmyz a další bezobratlé živočichy, vázané na travní porosty je důležité, aby všechny plochy nebyly sečeny naráz a aby alespoň na částech trávníků zůstávala vyšší vegetace. V opačném případě zde budou vhodné podmínky k trvalému výskytu opět jen pro úzké spektrum druhů. 

Odlišné travní porosty pak najdeme protějším břehu řeky podél cyklostezky směrem ke Koterovu. Jedná se o běžné zemědělsky obhospodařované louky. Jsou sečené po větších částech jednotlivými hospodařícími zemědělci, těžkou technikou (žací zařízení tažené traktorem), obvykle 2x ročně a posečená hmota se obvykle suší na seno. Trávníky bývají druhově bohatší a se vzrůstnějšími druhy rostlin, mohou být více květnaté a poskytují tak lepší podmínky pro živočichy, zejména bezobratlé, kteří zde nacházejí širokou potravní nabídku pro dospělce i larvy, dobré úkrytové možnosti a vhodné podmínky pro vývoj larev.

Dřeviny na ostrově jsou udržovány tak, aby neblokovaly pohyb návštěvníků a aby nehrozil pád větví nebo celých stromů. Velká část stromů je vysokého věku, v rámci úprav byly vysazeny i nové dřeviny, které postupně během příštích desetiletí nahradí dožívající jedince. Tím je zajištěno, že zůstane zachován charakter lokality a podmínky pro rostliny a živočichy. Nehrozí, že po odumření starých stromů vznikne holá plocha bez dřevin, kde by byly podmínky zcela jiné. K dosadbám byly vybrány původní druhy naší krajiny, které podpoří přírodní charakter lokality.

Dalším prvkem zeleně v území jsou pak břehové porosty podél řeky, které jsou někde tvořeny jen řadou stromů, jinde se zde jedná o několik metrů široký pás dřevin. Dřeviny rostoucí na okraji řeky kromě plnění ekologické funkce můžou také přispívat ke zpevňování a stabilizaci břehů.

Přehled rostlinných a živočišných druhů

rostliny: 

• Břehové porosty: př. topol kanadský (Populus ×canadensis), vrba – stromové i keřové, olše lepkavá (Alnus glutinosa) – u náhonu, jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), bez černý (Sambucus nigra). Podrost nejnápadnější na jaře, př. orsej jarní (Ficaria verna), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), později hojně kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), bodlák kadeřavý (Carduus crispus), hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), svízel přítula (Galium aparine), silenka širolistá bílá (Silene latifolia subsp. alba), invazní zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), křídlatka japonská (Reynoutria japonica)
• Celý ostrov: jasan, dub letní (Quercus robur), třešeň ptačí (Prunus avium), javor klen a mléč (Acer pseudoplatanus, A. platanoides), brslen evropský (Euonymus europaeus), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), bříza bělokorá (Betula pendula), lípa srdčitá (Tilia cordata), třešeň ptačí (Prunus avium), topol osika (Populus tremula), jilm drsný (Ulmus glabra), líska obecná (Corylus avellana), hloh (Crataegus sp.), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), místy expanduje břečťan popínavý (Hedera helix)
• V přední části ostrova s parkovou úpravou i další druhy: douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens) – napadený zavíječem zimostrázovým (Cydalima perspectalis), …
• V trávnících hojně sedmikráska obecná (Bellis perennis), pampeliška (Taraxacum sp.), řebříček (Achillea sp.), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), místy kakost luční (Geranium pratense), jetel luční (Trifolium pratense), černohlávek obecný (Prunella vulgaris), prasetník kořenatý (Hypochaeris radicata), jetel ladní (Trifolium campestre), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), trýzel tvrdý (Erysimum durum), chrastavec luční (Knautia arvensis), kostival lékařský (Symphytum officinale), invazní turan roční (Erigeron annuus)
• Podél vodního toku napříč ostrovem (částečně výsadby): kosatec žlutý (Iris pseudacorus), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), rozrazil potoční (Veronica beccabunga), orobinec širolistý (Typha latifolia), sítina sivá (Juncus inflexus), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), ostřice srstnatá (Carex hirta), puškvorec obecný (Acorus calamus), skřípinec (Schoenoplectus sp.)

živočichové: 

• Ptáci – řada doupných stromů, budky, krmítka. Druhy hnízdící v dutinách/polodutinách: brhlík lesní (Sitta europaea), sýkory, špaček obecný (Sturnus vulgaris) , rehek zahradní a domácí (Phoenicurus phoenicurus, P. ochruros), lejsek šedý (Muscicapa striata), šplhavci – strakapoud velký (Dendrocopos major), žluna zelená (Picus viridis). V příbřežních porostech i křovinách jinde v území pěnice, červenka obecná (Erithacus rubecula), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes). Dále např. kukačka obecná (Cuculus canorus), drozd kvíčala (Turdus pilaris), …
• Vodní ptáci – kachna divoká (Anas platyrhynchos), volavka popelavá (Ardea cinerea), kormorán velký (Phalacrocorax carbo)- přelety, skorec vodní (Cinclus cinclus) – náhon, čáp bílý (Ciconia alba)– lov potravy v loukách u řeky
• Obojživelníci a plazi – zelení skokani (Pelophylax sp.), ropucha obecná (Bufo bufo), ještěrka obecná (Lacerta agilis)
• Savci: prase divoké (Sus scrofa), veverka obecná (Sciurus vulgaris), bobr evropský (Castor fiber), krtek obecný (Talpa europaea)

Zajímavosti

• Především v předjaří jsou na březích řeky nápadné stopy přítomnosti bobra evropského, právě v této době se neváhá pustit ani do velkých stromů. Bobr je výhradní býložravec a složení jeho jídelníčku se v průběhu roku mění podle toho, co je právě k dispozici. Od pozdního jara do konce léta tvoří většinu jeho potravy byliny, kolem 150 různých druhů rostlin. Ke konci léta s oblibou zařadí i polní plodiny (řepa, kukuřice, brambory, obilí), má-li je poblíž. Kromě toho pojídá i dřeviny, které pak ve stravě převažují v ostatních částech roku. Velmi rád má vrby a topoly, ale výčet stromů, kterými nepohrdne, je mnohem širší a můžeme do něj zařadit i jehličnany, které občas využívá především v zimních měsících pravděpodobně k doplnění vitamínů. Z dřevin má v oblibě mladé větvičky (případně i s listy), mladší kůru a lýko a čím menší je nabídka potravy s postupující zimou, tím více vyhledává i silnější kůru a nezalekne se i větších stromů. Ty se snaží pokácet i proto, aby se dostal k tenkým větvičkám v jejich koruně. 
• V často sečených trávnících se daří jen některým dvouděložným rostlinám. Jsou to druhy, které zde většinou nekvetou nebo dokážou rychle a opakovaně během sezóny vykvést nízko nad zemí (nepotřebují vkládat energii do většího růstu). Pro tyto druhy není kvetení nezbytné proto, aby se šířily, rozmnožují se i vegetativně (výběžky, oddenky apod.). Patří mezi ně např. sedmikráska chudobka, černohlávek obecný nebo řebříček 
• Hospodářské louky se mohou hnojit, vápnit nebo dosívat, aby poskytly vetší výnos nebo kvalitnější píci. V blízkosti řeky jsou však půdy obvykle bohaté na živiny a hnojení není potřeba, použití chemických látek zde také může být omezeno, aby se zabránilo splachování živin do řeky a ovlivnění kvality vody (eutrofizaci).
• V zákrutě v blízkosti jezu v místě bývalého slepého ramena můžeme pozorovat postup sukcese – samovolný vývoj vegetace na plochách bez lidského zásahu, zde již v pokročilejší fázi. V trávnících převažují vzrůstné rostliny několika málo druhů, převážně jednoděložných. Jednotlivé skupiny starších stromů se začínají navzájem propojovat a zaujímají stále větší část plochy, jednotlivě nebo v malých skupinkách zde rostou keře a také mladé stromy. Pokud bude plocha nadále ponechána ladem, nakonec se zde vyvine na celé ploše zapojený porost stromů – spontánně vzniklý les. Na živinami a vláhou bohatých půdách blízko řeky bude tento proces rychlejší než například na stráních nad řekou, kde je půda mělká, kamenitá, s minimem živin a vláhy. Každé z těchto stanovišť také budou osidlovat jiné druhy rostlin a v určité míře také živočichů.